O.C. California

13. dubna 2013 v 13:25 |  Povídky

O.C. California

Přijela jsem do nového města s mámou a malou 10 letou sestrou Pegy. Pegy mi spala na stehně a já se nepřítomě koukala z okna. Máma dávala pozor na cestu a neklidně snubním prstenem ťukala o volant. Měla krásný snubní prsten z pravých diamantů. Můj otec jí to koupil když si peníze půjčil od banky myslel si že prstenem si koupí její lásku. Mýlil se, dluh nesplatil a šel do vězení ,protože chtěl s náma utéci. K tomu ještě vykradl banku. Ironie že mám tak skvělého otce, že? Máma z toho byla na větvy a říkala furt dokola že ho nenávidí a že jí sklamal. Prsten si však nechala. Býj já jí prodala bych prsten a osvobodila vého tátu pokavaď by to šlo. Máma ovšem ne máma je sobecká raději nechá shnít otce ve vězení. Máma se rozhodla navždy opustit Alound City. Prostě rozevřela mapu, zavřela oči a někam položila prst. Prst směřoval na menší poloostrov v Severní Americe. California. Teť jsme jeli, musela jsem se rozloučit s kamarádama a kamarádkama a klukem se kterým chodím už asi 2 roky. Ano, je mi 16 let a jednou provždy opouštím svůj starý život, už nikdy neuvidím kamarádky, kamarády nebo Lucase už nikdy, otce ne neexistuje. Jedu pryč vstříc osudu, novému životu a nový život začíná v O.C. California....

,,Nilo už jsme tu" vytrhla mě z myšlenek máma když zaparkovala u domu. Velkého krásného domu s bazénem, a vyhlídkou na moře. ,,Páni" vydechla Pegy která se nervozně zavrtěla na mém stehně. ,,Pegy odumírá mi stehno!" zavřištěla jsem. ,,Promiň Nilo" usměje se na mě tím svým sladkým úsměvem. ,,Vystupte si dámy" řekla zvesela máma a vystoupila z auta. Vystoupili jsme si a stanuli tváří v tvář velkému domu, který má být od nynejška novým domovem. Naproti nám šel postarší pán s oplzlím úsměvem. Objal matku a políbil. Pardon, zapoměla jsem se zmínit ,že si matka našla přítele. Takže s tou mapou to nebyla až tak náhoda řekla jsem si. ,,Jsem rád že tě zase vidím" ostáhl se konečně od ní. Jeho oplzlí úsměv směřoval na mne. ,,Á ty musíš být Nila těší mě jsem Jeffrey Parg jak vidíte bohatý muž" zavtipkoval a ukázal na dům. Pokusila jsem se o falešný úsměv. Vůbec se mi nezamlouval. Máma do mě nenápadně kopla, abych už něco řekla.
,,Ehm, Ehm, Ano to jsem těší mě pane..máte krásný dům" vykoktala jsem. Jeho úsměv se rozlil daleko víc. ,,Děkuji Má cherie teť je to i tvůj dům..říkej mi prosím Jeffry jsme prakticky rodina" usmál se otočil se na Pegy která nervozně přešlapovala jako kůň. Má cherie? Jak se opovažuje ten ničemný, starý, přetvařovaný.....

,,Nilo pojď už dovnitř je chladno" zavolala na mě matka když už všichni byli vevnitř. Jen jsem zamrkala a pokorně šla. Sice mám z francouštiny za 3 ale nebude cizí muž mě nazívat Má drahá tak to už je příliš! Já mu dám tomu..úchilovy, debilovi! Tomu jednomu jelenovi! Zapřísáhla jsem se, ale když jsem vešla dovnitř oněměla jsem a na všechny přísahy zapoměla. Byl to veliký dům o tom nebylo pochyb. Měl dvě točitá schodiště které směřovali soudím do velikých ložnic. Lustr tak zářil až bych poznala i sebemenší prach na zemi v jasné záři. Bez mé vůle jsem vydechla:,, Páni"
Usmál se na mě ,,Jeffry" Oh ten odporný Jeffry! A objal mě jednou rukou. Oh kéžbych se uměla přetvařovat! Zakňourala jsem a on mě pustil. ,,Promiň mi Nilo..vím že se neznáme ale..snaž se vycházet ano?" Nachviličku fakt na chviličku mi ho bylo líto. ,,Pardon..ovšem" šeptla jsem.
Pegy byla ohromena a už mu lezla..do (víte kam) chápala jsem jí otce už dávno vymazala z hlavy a potřebovala mužskou oporu. Jakto že není tak podezíravá jako já? Není tohle ňáký trik? Nebude být mámu? Nepije? Nepřetvařuje se? Vůči tomu všemu jsme měla strach a podezření. Nikomu jsem nevěřila.....

Ubytoval mne ve velké ložnici která patřila jen a jen mne. Nemohla jsem tomu uvěřit. Věděla jsem že teť jsem součástí jeho rodiny a tímpádem bohatá..ale stále jsem měla jisté podezření...

O dva měsíce později

Ve škole byla nuda ale o přestávkách jsem se bavila se svojí novou nejlepší kamarádkou Perrií taky s Chris byla jsem trojka ale taky jsme se bavila s Lucy, Lolou, Kath, Renny a pár klukama. Seděla jsme na lavici a zhlížela dolů na Perrii. Chroustala jablko a usmívala se na mě. Někdo mě ze zadu objal a dal mi pusu na krk. Automaticky jsem se usmála. ,,Frede" otočila jsem se k němu. Usmál se a políbil mě na pusu. V tu chvíli mi došlo že nebyla chyba se přestěhovat ne za tohle to stálo. Ukázalo se že Jeffry je prima chlap a jeví se jako výtečný otec. Všechny mé pochybnosti byli zbytečné. Měla jsem báječnou rodinu, domov,přátelé, kluka, společenské postavení a byla jsem oblíbená co víc si přát? Když jsme si na to vzpomínala uvědomila jsme si že jsem byla pošetilá a naivní.

Tato povídka mě napadla z čista jasna doufám že se vám líbí. Nebojte se změnit prostředí protože nikdy nevíte jestli na vás číhá lepší přátelé a vzpomínky než máte.. Nebojte se osudu tak jako jsem se nebála já......
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 myd myd | 14. dubna 2013 v 13:55 | Reagovat

Je to moc hezký. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama