Prázdniny na ostrově Papui

7. května 2013 v 23:14 |  Povídky
Prázdniny na ostrově Papui

Rozhodla jsem se vám povyprávět co se stalo v létě 2012. Doufám že si z toho vemete ponaučení.....zdraví Nila.

Prázdniny na ostrově Papui. Je to ostrov velmi opuštění s rodiiči jsme se rozhodli že na tyhle prázdniny pojedem někam kde nikdo není.... vždy jsme vybírali tak...Chorvatsko,Rusko,Francii,Řecko,Itálii ale letos jsme si vybrali ostrov někde kde nejsou lidi. Byla to dobrá volba fakt už jsem od těch všech lidí chtěla pauzu s velkým P!
Ostrov byl celkem velký ale zaručeně opuštěný. Postavili jsme si na pláži stany. Byla jsem jen já, Ruda a rodiče. Ruda je můj 5 letý bratříček fakt mooc sladký ;)
Když jsem si postavili stany tak jsme si vybalili...(jen jídlo!) najedli jsme se a pak jsem se slíkla do bykyn. Měla jsem je letos stříbrný velmi drahý taky mi trvalo než jsme taťku překecala!
Ihned jsme skočila do krásného,čistého moře. Tak průsvitného, že jste jasně viděli vše pod vodou....
Plavalo se mi parádně. Voda byla ochlazující a příjemná na dotek. Nezaváhala jsem ani vteřinku a potopila jsem se. Jsem skvělí plavec a ráda plavu pod vodou přijde mi to jako bych byla v ůplně jiným světě a vlastně jo...v podmořském světe. Bylo tu mnoho ryb,řas a celkově to bylo úplně jinačí než moře u Itálie tam jsou mnohem špinavější. Ostrov Papui je blízsko Nového Zélandu vlastně vzdálenost je velmi malá. Bratr se bál...protože slyšel že v Novém Zélandě jsou domorodci a lidožrouti. ,,Ale jdi Rudo! To jsou jen kecy!" vždy jsem ho odbila. Bál se stále. Opalovalůa jsem se a vše pak jsem si šla projít ostrov. Vše tu bylo dokonalé a úžasné rozhodně byl dobrý nápad sem jet. Nejsou tu žádní lidé. Byli to trochu jinačí prázdniyn než míváme vždy ale co! Byla jsme an pláži pěkně daleko. ,,Nilo? Pojď sem!" křikla na mě matka. ,,Už!" odsekla jsme a naposledy jsem se koukla na západ slunce. Už se setmělo. Jíst pod hvězdami bylo opravdu kouzelné. Rozdělali jsme si oheň a říkali si různé strašidelné historky. Ruda se bál nejvíc. Když jsme usli tak se mi spalo tvrdě. Měla jsem divoké sny a strašidelné. Když jsem se probrala nikdo tu nebyl. Táta, máma ani Ruda tu nebyl. Nikdo. Splašeně jsem vstala. ,,Halo?" zavolala jsem i když jsem se bála, že se nic neozve. Šli se projít..utěšovala jsem se. Jen tak jsem tam seděla a čekala na ně. Koukla jsem se do lesa spíše pralesa uprostřed ostrova. ,,Halo? Mami! Tati! Rudo?!" Nic. ,,Kde jste?" Zase nic. ,,To si dělaj srandu!" řekla jsem k sobě. Koukla jsem se na zem. Byla tu krev a máminy bykyny. ,,Co?" nehcápala jsem. Máma tu má plavky? Divila jsem se. Klid! Šla se jen projít! Utěšovala jsem se. Jasně! Udělala si tu Nuda pláž! Blesklo mi hlavou. Ne to je blbost. Měla jsem zvláštní tušení, že se něco stalo. Ale když jsou pryč všichni proč né i já? Divila jsem se. Něco tu nehraje došlo mi. Zamrazilo mě. Až teť mi došlo co se mi zdálo. Zlý sen-Rudu a rodiče někam odvlekli, mámu slíkli z plavek a táta něco křišel a měl zlostný výraz ve tváři, tátu proto řízli do ruky a kapička ukápla na písek. ,,Nilo! Nilo!" volal na mě vystrašený Ruda. ,,Nilo! Pomoz nám! Prosím!" křišel Ruda. Bylo to strašné nemohla jsme nic udělat. Pak je někam odvlekli, do pralesa....byli tři. Měli na sobě šaškovný kostýmy a byli něco jako černoši ale né úplní. Ach ne! Zakňourala jsem. Ztěžka jsem dopadla na kolena do písku. Říká se ,že sny co si pamatujem má největší sílu..jejich úkolem je nás varovat. Začali mi téct slzy. Kde jsou? Vrátí se někdy? Je možné aby mě ty sny varovali? Ale jestli ne...tak jak se vysvětlí máminy plavky na zemi a kapička v písku? Přesně co se stalo ve snu.... Otřela jsem si slzy a vstala. Zhluboka jsem se nadechla a vešla do pralesa......

Bylo to tu kouzelné to ano ale věděla jsem ,že tu někde musí být. Měla jsme velký strach ,ale jestli tu nejsou tak kde? Šla jsem dál a dál. ,,Halo?? mami? Tati? Rudo?" zavolala jsem na celý prales. Paráda! Jestli tu jsou ňácí devianti tak mě zaručeně uslyšeli! Plácla jsem se do čela. Šla jsem i přesto dál. ,,Halo?" zařvala jsem opět. Něco mi říkalo ať řvu na celé kolo. Já poslechla, jak jinak?
,,Nilo!" ozval se zdáli Rudův hlas. Mé srdce se zatřepotalo. ,,Rudo??!" Nic. ,,Rudo jsi tam?" šla jsem po hlase odkud jsme ho zaslechla. ,,Nilo! Jdi pryč! Zabijou tě!" zakřičel z plnných plyc otec. ,,tati?" chtěla jsem jít dál ale uslyšela jsme kroky a tak jsem se schovala za spadlí strom. Byli to tři devianti očividně utíkali na páž. Za mnou? Pomyslela jsem si. Utíkala jsem za hlasama svých blízkých. Ztuhla jsem. Nohy mi ztvrdli a já nemohla udělat další krok. Otec byl přivázaný a měl velkého monokla. Rudy byl v kleci a plakal. Maminka...maminka...ležela na zemi (nahá) a kolem ní kaluž krve. ,,Tati! Rudo! Mami?" špitla jsem k bezmocnému tělu mé matky. ,,Nilo...běž pryč! Zabijí tě!" sykl otec. ,,Nikam nejdu bez vás!" špitla jsem. Rozhlédla jsem se kolem. ,,Nilo ne!" sykl. Nevnímala jsem ho. Utéct a nepomoct rodině? Pardon ještě mám srdce!
Popadla jsem ostrý kámen a začala řezat do provazu kterým byl otec přivázaný. Pižlala jsem to a už jsme měla jednu ruku. Rychle jsem mu to sundala a vrhla se hned na dlaší ruku obmotanou provazem. ,,Vydrž tatí zachráním tě!" řezala jsem jak zběsilá až mě boleli prsty. ,,Nilo pozor!" uslyšela jsem křik otce, někdo mě udeřil a ztratila jsem vědomí...........

Probrala jsem se až v kleci. Malé podobné v jaké byl Ruda. Začala jsem silou tlačit na mříže. Nebylo to nci platný. Vypadali hrůzostrašně a byli tři. Fakt jak domorodci! Blesklo mi hlavou.
,,Nechte toho!" křikla jsem na ně ledově když kopali do tátova těla který leželo na zemi. Táta sténal bolestí. Otočili se ke mně a jeden z nich se ke mně přiblížil. Rukou šáhli do jendé díry mezi mříži a přitiskli mě k sobě u mříže. Očichávali mne. Pak se otočil na dva a něco řekl. Nerozuměla jsem.
Pak mě pustil. ,,Co je to za blázny?" zeptala jsem se táty. ,,Domorodci!" zasyčel skrze zaťaté zuby.
,,Cože? To ne!" odtáhla jsem se. To není pravda! Věděla jsem ,že je. ,,Moment kde je Ruda?"
Táta nepromluvil. ,,Pusťe mě!" sykla jsme na ně tak ledově až ztuhli. Určitě mi rozuměli když jsem lomcovala mřížemi. Jiný ke mně přišl a otevřel mi mříž. Sláva! Ono to zabralo! Hodil mě na zem a silně udeřil do břicha. Zasténala jsem. Ležeal jsem vedle otce, který žil ale byl v bezvědomí. Domorodec se mě chistal udeřit znovu ale uhla jsem se a vstala z posledních sil. Rozhdola jsem se bojovat, chránit svojí rodinu ze všech sil až do poslední kapky krve. Domorodec se na mě vhrnul. Mezitím zbylí dva domorodci odešli. Spatřila jsem kámen kterým jsme prve řezala do provazu. Rozběhla jsme se k němu a popadla ho. Bleskově rychle jsem stála na nohou. Domorodec se chistal zaůtočit a svalil mě na zem. Škrtil mě. Bolelo to a měl větší sílu než já. Ze všech sil jsem ho kamenem bochala do hlavy a bodala do tváře. Nic. Škrtil mě dál jakobych ho jen pohladila. Měla jsem toho už dost. Kámen jsem mu zabodla do krku tak moc až mě pustil a svalil se na zem vedle mě. Poté vyhrvácel. Oddychovala jsem. Lapala jsem po dechu a snažila jsem vstřebat co se právě stalo. Slyšela jsem kroky dvou domorodců. Rychle jsem vstala a snažila se tátovo tělo vzít do náručí. Byl moc těžký. Tak jsem ho pomalu a velkou námahou odtahovala pryč. Schovala jsme ho za velký kmen kam zaručeně nepřijdou. ,,Tati, tati!" slzy mi tekli ale on byl stále v bezvědomí. Rozběhla jsme se s tím ,že odhlákám pozornost. Utíkala jsem pryč a pak jsme se jim ztratila z dohledu. Vrátila jsem se k otci. Probral se a byl vyděšený. ,,Tati...kde je Ruda?" koukal se na mě smutně. ,,Kde je Ruda?" zopakovala jsme svojí otázku ale už jsme vědělá své...potřebovala jsem po slyšet...plakala jsem. ,,Kde je Ruda!" zařvala jsme hystericky. ,,Je mrtví!....upálili ho za živa a snědli...jsme jen my dva Nilo...musíš být silná" stiskl mi ruku a zase zavřel vyčerpáním oči. Pak je zase otevřel. ,,Néééé!!!" svírala jsem se bolestí. ,,Tati pojď pryč!" zatahala jsem ho za rukáv. ,,Nilo...nemůžu" zaúpěl. ,,Proč ne? Člun přece máme!" zaúpěla jsem. ,,Nemůžu vstát! Mám něco s nohama" řekl. Koukla jsem se. ,,Panebože" zaúpěla jsem. Otec neměl jendu nohu. Proč jsme si toho nevšimla dřív?? ,,Zabijí nás! Je nás dva a jich jsou tři" zašeptal. ,,Už dva" řekla jsem ledově. Podíval se na mě. ,,Co?" ,,Jednoho jsem zabila"
Usylšela jsem kroky ,ale myslela jsem si ,že je to jen mou bujnou fantazíí. ,,Jsou mrtví" řekla jsme halsitěji. Nad náme se objevil domorodec a něco zakřičel. Střelii šípem otce....do ...doc srdce! Chtěli se na mě vrhnout ale já utíkala pryč. Utíkala jsem co mi nohy stačili. Rychle jsem nasedla na člun a odminkla se od břehu. Nepomohlo to...chtěli mě svalit ale já jsem se hodila do vody a rukama pádila pryč. Když jsem byla bezpečně daleko oddechlo se mi. Okamžitě mě zachvátila panika. Moje matka...otec...bratříček...všichni do jendoho jsou mrtví. Jak se během jednoho dne může vše zvrtnout v katastrofu?? Nemám nikoho na světe...nikoho...pro co žít? Zadívala jsem se na krásné vlny. Usmála jsem se:,, Zachvíli budem opět spolu" zašeptala jsme do nebe a skočila do vody. Mé tělo se uvolňnovalo a já se začla topit................

Toto je příběh Nile co se stalo a jak to skončilo.....PS: tato povídka je vymyšlená a neopbsahuje žádné pravdivé události.....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 myred myred | 8. května 2013 v 0:07 | Reagovat

Ty jo, je to fakt dost tragický, ale popsala si to fakt dokonale. :) Tahle povídka se mi asi zatim líbila nejvíc, ale to neznamená, že osattaní povídky nejsou hezký. Líbí se mi všechny, tvoje povídky. Píšeš fakt úžasně, ale tahle byla fakt dokonalá. :) Jen tak dál. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama