Snílek

13. října 2013 v 7:39 | Katarína (Kateřina) |  Všechny příběhy



Už deset let píšu povídky. Začala sem hned jak sem se naučila psát a to sem psala pohádky a četla sem je vždy když sem měla špatnou náladu. Sedla sem si na postel, prolistovala sem sešit s tvrdými deskami polepený obrázky a četla sem si pohádky o princeznách, jednorožcích a mluvících zvířátkách. Jak sem rostla tak se psaní pohádek změnilo na psaní básniček a povídek.

Jednou, když mi bylo deset sem se potichu vykradla z bytu, v kapse sem měla klíče od sklepa a potichu sem scházela schody paneláku doprovázená jen fretkou a mou fantazií. Ve sklepě sem vzala krabici která vypadala že se dá na něco ještě použít a vzala sem si jí do pokoje. Dala sem do ní všechny má napsaná díla a považovala sem tu krabici za největší poklad co v pokoji mám. Měla sem tam spostu plyšáků a na téhle krabici seděl velký plyšový medvěd s červenou mašlí kolem krku. Toho medvídka sem dostala od babičky k pátým narozeninám a od té doby ho opatruju jako oko v hlavě protože babička už není mezi námi a zůstal mi po ní medvídek a fretka jménem Didi. Vím že jsem k jedenáctým narozeninám dostala malou dřevěnou knihovničku a vyřezaným jménem Teddy. Jen táta věděl mou přezdívku, padla sme mu kolem krku. Od maminky sem dostala tlustou knihu vázanou v zelené kůži s velkým krásným písmenem T. Oba je miluju, jsou to moji rodiče. Když se v mých třináctých letech rozvedli praly se o mě jako o hračku.



Nakonec zvítězil táta, chtěla sem k mamince a tak sem si začala vymýšlet. Jenže to přešlo až v to že táta mě nechtěl a dal mě k mámě. Srovnala sem se a byla sem zase jako dřív. Chtěla sme jen k mámě, našla si přítele Petra, skvěle jsme si rozumněli a s jeho dcerou Týnou. Hned jsme se spřátelily a staly se z ná nerozlučné kamarádky a měli jsme i stejné zájmy. Obě jsme psaly, vždycky jsme si po nocích četli povídky a vymýšlely různé s hororovou tématikou. Byla to vážně legrace. Jenže potom se něco zvrtlo. Týna se úplně zbláznila. Zničeho nic mě napadla! Petr ji ze mě hned sundal a odvedl ji. Maminka byla zděšená a uklidňovala mě asi dvě hodiny. Vůbec nevím co to do Týny vjelo. Několikrát potom mě napadla, ale jen mě třeba skrábla nebo mi udělala modřinu. Jednou jsme večeřeli, skvěle jsme se bavili a najednou mi Týna do ruky zapíchla nůž. Maminka mě odvezla do nemocnice a Petr zavolal doktorku aby k nám přijela. Ta sebou přivezla i policii. Začali mě vyslíchat.

,,Jak to bylo když se k vám nastěhoval tvůj nevlastní otec a jeho dcera?" zeptala se mě milá policistka, usmála sem se a řekla ,,S Petrem jsem si rozumněla. Byl pro mou mámu oporou po tom rozvodu a já ho mám ráda jako otce. Když přivedl Týnu byla sem nadšená že nebudu jedináček. Byly jsme od té doby nejlepší kamarádky. Obě jsme psali povídky a tak jsme si ještě víc rozumněli. Po nocích jsme vymýšleli duchařské histroky a tak podobně. Ale jednou se něco zvrtlo. Najednou po mě skočila. Nevím co jí k tomu vedlo, ale od té doby jsem se stala jejím terčem a vyvrcholilo to minulý týden. Všichni jsme večeřeli, smáli jsme se a Týna taky. Najednou mi bodla nůž do ruky. Nevěděla sem která bije a miminka mě odvezla do nemocnice. Prý Týna vidí postavy ze svých povídek, to mi řekl Petr." řekla jsem jí, ona se usmála a řekla ,,Když jsme mluvili s Týnou říkala že ji k tomu navedla Vicki. Kdo je to?"

,,Vicki? Tu sem vymyslela já. Má to být pokud se nemílím holka kterou pustili z blázince za dobré chování. Zabila svou sestru a teď se zaměřila na studenty. Proč se mě ptáte na postavu z duchašských povídek?" řekla jsem jí, zasmála se a řekla ,,To ona jí k tomu údajně navedla."

Týnu nakonec zavřeli do blázince, byla snílek stejně jako já, ale já postavy z mých povídek nikdy nevídám. Týna se úplně zbláznila a Petr řekl že jí tam snad bude lépe a že už nikdy nikomu neublíží.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama